Proč lidé nechtějí v mnoha případech brát zodpovědnost za svoje zdraví?

Možná proto, že je to náročnější a složitější, než předat svoje zdraví do rukou lékařů. Každý člověk by měl mít plnou zodpovědnost, jak se stravuje, pohybuje, cvičí, spí a dýchá. Dále jak přemýšlí, mluví a jedná.

Měli bychom lépe svoje tělo znát a vědět, jak funguje, co potřebuje a jaké vysílá signály, pokud není něco v pořádku.

Do našeho těla vstupuje mnoho nepřirozených zásahů zvenčí, a tak si systematicky ničíme naši celou buněčnou strukturu.

Víme vůbec, co do sebe dobrovolně přijímáme?

Ať už jsou to potraviny, nebo léky a očkování.

Proč jsme leckdy neteční a nezajímáme se o skutečnosti a souvislosti?

Nevěříme svým znalostem?

Nemáme čas zjišťovat informace?

Máme strach, že neznalostí něco pokazíme?

Je to především osobní strach a nejistota z neznalosti. Nedáváme mnohdy našemu zdraví prioritu, jakou si určitě zaslouží.

Člověk leckdy raději přijme roli amatéra, jen aby šel cestou nejmenšího odporu.

Strach z nemocí otevírá dveře dalším a dalším chorobám.

Strach nabude takové formy, že se pro nás v životě stává normou.

Tato emoce přitahuje problémy, nemoci a starosti, a tím se stane naší realitou.

A co naše děti?

Za prvé přebírají naše návyky a vzorce chování.

Pokud my jako rodiče nemáme zodpovědnost, starat se o svoje zdraví, nejsme schopni to naučit ani naše děti. Pokud budeme dětem říkat, že všechno ví a všemu rozumí jen pan doktor, a jen ten nám pomůže, dítě také uvěří, že samo o sobě je zcela bezmocné. A tak i naše děti naučíme mlčky přihlížet a přijímat situace, které jsou mimo naši kontrolu.

Dnes mají děti mnoho autoimunitních onemocnění, mají exémy, astma, aj. Mnohokrát jsem se setkala s tím, že dítě přijalo verdikt, že je nemocné a do konce svého života to tak bude.  Děti nemají jinou možnost, než se podrobit naší vůli a následovat naše rozhodnutí.

Tím se uzavírá mentální možnost udělat myšlenkovou změnu ve vnímání procesu „zdraví“.

Proto je velmi důležité udržovat si duchovní rovnováhu, aby vás neohrozily žádné těžké onemocnění.

Realita dětí odráží přesvědčení a obavy jejich rodičů.
Jsou zrcadlovým odrazem vaší představivosti.
Proto přistupujme k případným lékům a potravinám vědoměji.

• Čtěte si text na obalech psaný drobným písmem
• Nekupujte potraviny či hotové výrobky s chemickými přídavky
• Vyvarujte se sladkostí, kterými často děti odměňujeme
• Zajímejme se o kvalitní informace ohledně zdravého životního stylu

Všechny vaše myšlenky jsou vázané na emoce, jež vytváří vámi prožívanou realitu.
A proto vezměme do svých rukou zdraví nás a našich dětí.